Ještě ve mně doznívají vůně, barvy i tóny; ještě cítím svou dlaň v těch mnohých, s nimiž se setkala; ještě pořád vnímám všechna ta vřelá objetí … a to doslova. Na letošním ročníku Porty v Řevnicích bylo totiž vřelé naprosto všechno a všichni. Začala masívní průtrží a skončila stylově pořádnou bouřkou. A mezi tím se toho odehrálo spousta krásného na pódiích i mimo ně. Jsme nepopsatelně šťastní, že jsme mohli být součástí a chvilku se i vyhřívat v paprscích reflektorů, a to až do úplného propocení Pavlovy košile. Já jsem dáma, pročež se nepotím, nýbrž jemně a půvabně perspiruji. No byla jsem zpocená jako prase, co vám mám povídat.
Bylo nádherné sledovat, jak se při naší první písničce začaly zvedat koutky a občas zazněl i smích … jak při té druhé nastalo úplné ticho… a jak poslední slova té závěrečné zazpíval sbor na pravoboku, přestože pochybuju, že dotyční pěvci tu písničku někdy před tím slyšeli. To mě teda dostalo.
Děkujeme všem, kteří vkládají svoji energii, čas, úsilí a nervy do toho, aby tenhle festival Porta Řevnice mohl dál existovat a přinášet potěšení; děkujeme Martina Hrbková za hezká slova, která o nás pronášela – už dlouho je to moje oblíbená moderátorka; děkujeme porotě, která nás poslala do semifinále – Honza Nedvěd, Víťa Troníček, Petr Haf Havrda, Ivan Kurtev a Jaroslav Moravec; děkujeme všem, kteří si nás poslechli a zatleskali a těm, kteří si přišli koupit CD nebo USB s mojí levou nohou na přebalu našeho loňského alba ŽENSKÁ ZE SEKÁČE. A děkuju Pavel Pedro Šabacký, že v tom jede se mnou a taky svému milému Tomas Libensky za veškerou jeho podporu, logistiku, Kat&Ring a milou společnost. 
GRATULUJEME VŠEM OCENĚNÝM – byli jste úžasní a zasloužíte si to!!! Alena Střelečková, Alfasrnec i vy ostatní.
My jsme sice od poroty žádnou cenu neobdrželi, ale vyhráli jsme bílý náramek pro účinkující, který pro nás znamená mnohem víc – protože zúčastnit se téhle přehlídky různorodé, nápadité, opravdové muziky je pro nás tou největší výhrou. Pro mě byl celý ten víkend kouzelný (snad kromě mravenců ve stanu)… ale kdybych měla říct, co považuju za nejhezčí, jednoznačně to byli lidé, kteří mě někde zastavili či vyhledali a říkali, jak je naše písničky oslovily, jak jsou jim naše příběhy blízké a jak promlouvají k jejich duším a srdcím.
Protože přesně tohle promlouvá k tomu mému a přesně pro tohle skládáme, hrajeme, zpíváme a dokud dýcháme, nenecháme toho.
Přikládám videozáznam jedné písničky a kdyby někdo z vás nááááhodou dočetl až sem a chtěl by se podívat na celé vystoupení, mrkněte.
A kdyby snad někdo zatoužil po tom výše uvedeném albu, taky řekněte. USB je zatím dost a CD už jsou zase k dispozici a můžu vám říct, že máloco jsem v životě objednávala s větší radostí než další várku těch bílých placek s rudým střevíčkem. 
Krásný pondělisko všem!
Kat
>