Co pro mě znamená hudba? Stačí jedno slovo – ŽIVOT.
Hudbu poslouchám a zpívám neustále – ačkoliv na veřejnosti mám volume stažený téměř k nule.
Mám veliké štěstí, že na své cestě mezi tóny potkávám nesmírně talentované, moudré, výjimečné a laskavé lidi. S některými si jen vyměníme pár akordů či veršů, další mě doprovázejí na delším úseku a věřím, že ještě pořád máme kam jít a bavit se při tom.
Zpívám díky své mamince, babičce a prababičce od raného dětství a můj vybraný vkus se projevil už na besídce v domově důchodců, kde skupinka dětí z naší mateřské školy zpívala Jedna dvě, Honza jde a Pec nám spadla. Po této oficiální části programu jsem zřejmě usoudila, že je na čase to trochu rozjet. Podle vyprávění ředitelky oné školky sklidila největší aplaus píseň Malý gigolo, smutný gigolo.
Potom následovaly hodiny flétny, kytary, zpěvu a hudební nauky v LŠU (vše mělo poměrné krátké trvání, protože cvičit se mi vážně nechtělo), účinkování v několika dětských a posléze smíšených či ženských sborech, od druhého stupně ZŠ aktivní činnost v kapelách různého druhu (od metalu přes country po dechovku), a zejména snahy po založení vlastního multivokálního tělesa. Ty většinou pohořely na nedostatku dalších zpěváků a zpěvaček kovaných ve vícehlasech. Báječnými výjimkami byla dvě tria – náš repertoár obsahoval spoustu trojhlasých písniček, včetně několika autorských.
V průběhu let a dekád jsem pokračovala ve zpívání a hraní s tělesy různého žánrového zaměření, velikosti, kvality i smýšlení, a to převážně na plesech, svatbách, v hotelech, na vernisážích a podobných akcích. Těchto aktivit postupně ubývalo – zejména proto, že jsem časem přestala mít chuť obětovat jim celý víkend a že se mi začalo protivit zpívat lidem, kterým je úplně jedno, kdo, co a jak hraje, hlavně že je kravál.
Po delším období hudební stagnace jsem se přes platformu, která se zabývala online spoluprací, seznámila s několika skladateli, muzikanty a producenty z různých koutů světa a společně jsme vydali několik alb a singlů – ukázky najdete ZDE…
Vrátila jsem se i k živému hraní, a tentokrát už přesně tak, jak to mám ráda. Písničky, které píšeme s láskou a pomocí tónů vypravujeme příběhy. Pro lidi, kteří ty příběhy chtějí poslouchat. S lidmi, z nichž každý je úžasný muzikant, s nimiž se máme navzájem rádi a společné hraní nás těší a navíc je to legrace.
Kdo dočetl až sem, je frajer a když mi to řeknete, dostane se Vám ode mne uznání a obdivu.
Octli jsme se tedy v přítomnosti, která je ke mně neskonale laskavá, velkorysá a vlídná. Kromě většinou velmi pozitivních a příjemných událostí v osobním životě mně umožňuje zabývat se hudbou v takovém rozsahu, jaký si jen můžu přát. Díky internetu, dostupné nahrávací technice, toleranci svého partnera a samostatnosti svých dcerek pořád ještě nevím, kde leží hranice, za něž už se neodvážím. Pořád ještě letím směrem k duze a občas se její barvy odráží v mém úsměvu a snech.