Malý zázrak z Porty

Pro ty, kdo rádi čtou, ještě jeden malej zázrak z Porty v Řevnicích. Ač jsme vystupovali až v sobotu, už v pátek jsme dorazili do kempu, rozbili stan (Tom ho pak ale naštěstí spravil) a vydali jsme se s Pavlem do areálu na muziku.
Bylo tam už dost plno, ale právě tři místečka čekala na naše pozadí skoro na kraji lavičky v jedné z nejvyšších řad. Prostě jsme pozdravili pána sedícího u uličky, překročili dřímajícího labradora a usadili se.
Když moji pánové odkráčeli pro nápoje, dala jsem se do řeči se sousedem Romanem a jeho psem Valdou – zejména o pejsích, o výcviku těch vodicích, o muzice a tak.
Po chvíli se mě Roman zeptal, odkud jsme přijeli a když jsem odpověděla, pravil: “Vy jste Kateřina Mrázková?”
Zůstala jsem totálně štajf. Roman je nevidomý a já byla v tu chvíli naprosto němá.
Vlastně jsem poněkud omráčená i teď, když na to vzpomínám.
Představte si, že mě Roman poznal podle hlasu, protože si pouští záznamy ze starších ročníků Porty a totálně mě uzemnil výčtem mých písniček, které před pár lety zazněly ve Folkparádě Českého rozhlasu.
… no chápete to?
Bylo to zvláštní a hezké setkání a nakonec jsme s Romanem a Valdou prožili prakticky celou Portu.
A musím říct, že zrovna jim jsem naše album Ženská ze sekáče věnovala s velikou radostí, protože jsem si jistá, že si je skutečně poslechnou.